O nás

Něco málo o mě, aneb jak jsem se k westíkům dostala...

Jmenuji se Gábina a psy miluji už od malička.

Narodila jsem se 8.9.1987

Nevím, po kom jsem to zdědila -  moje maminka se pejsků bojí, tatínek ne, ale není to milovník psů (ne, že by je neměl rád, ale není takový nadšenec).

Mým snem bylo mít vždycky pejska, všude jsem psala JÁ CHCI PSA

mojí první přečtenou knížkou byla encyklopedie psů

Když mi bylo asi devět a půl let, tak jsem si prvního pejska vyprosila. Moje první zlatíčko byl zlatý anglický kokršpaněl jménem Ronny. Bohužel měl vrozenou agresivitu a museli jsme ho dát pryč (měli jsme ho asi rok a půl). Všechny pokousal, nebyl špatně vychovaný. Bohužel ta vrozená agresivita.

Byla jsem bez pejska rok a půl. Tehdy jsem chodila běhat se svou kamarádkou (přítelkyní od bráchova kamaráda), ta se bavila s mojí mamkou. Mamka jí řekla, že to nejsem já, že by mi chtěla pořídit pejska. Slíbila jsem jí to, že to mamce neřeknu. Jindy sliby dodržuji, ale doopravdy to nešlo  – hned jsem to mamince „vyklábosila“

Začaly jsme uvažovat o plemeni. Maminka chtěla malého pejska, já zase aktivního. Jork, maltézák a podobní nepřipadali v úvahu. Měla jsem atlas psů, který byl podle abecedy. Zalíbil se mi Jack russell teriér a téměř na konci westík. Učaroval mě ten jeho líbivý a šibalský výraz.

Jelikož bylo v roce 2000 JRT málo - vyhrál westík

Nejhorší bylo přemluvit tatínka

Hledaly jsme s maminkou vhodnou příležitost. Tatík musel mít dobrou náladu. Jednoho dne dávali v televizi fotbal a tatínek byl v dobré náladě, tak jsem toho využila. Řekla jsem mu, že si s ním chci o něčem promluvit, ať si raději sedne. Tatínek byl lehce nervózní. Tak jsem tedy začala. že nechci počítač. Tatínek se vyděšeně zeptal, co tedy chci???? Trvalo mi to dlouho, než jsem se „ vymáčkla“ (ale musela jsem si pohnout, přeci jen poločas netrvá věčně )

Tak jsem se tedy překonala a řekla mu to.

Ze začátku nebyl moc nadšený, ale pak mým psím očím podlehnul

Začali jsme hledat štěndo. Lépe řečeno začaly :D

Maminka zavolala na jeden inzerát. Štěňátka byla už zadaná, ale paní řekla, že teď má jeden pán fenečku, která by měla rodit.

Maminka volala, bylo to těžké. Narodily se totiž 4 štěňátka, jedno ale mrtvé a druhé umřelo krátce po porodu. Zbyli tedy dva kluci, pán si chtěl oba nechat. Maminka začala citově vydírat, že mám cukrovku a že pejska moc chci :D – podařilo se.

A tak jsem se dostalo k Montymu.

Jelikož westík je pro mě to nejúžasnější plemeno, jeden byl málo.

Hned, jak jsem měla Montyho, tak jsem věděla, že chci druhého westíka.

Dlouho se mi nedařilo přesvědčit tatíka.

V únoru 2010 jsem přišla o práci a byla jsem dlouho na úřadu práce.

Vzala jsem jednoho krásného dne tatínka na pivo. A začalo další přesvědčování (už asi sté) Tatínek byl velice nazlobený a nechtěl povolit :( ale já jsem byla neoblomná začala jsem tasit karty.

Bylo to těžké přesvědčování, ale slíbila jsem, že ve vzdám několika věcí a zabralo to.

Začala jsem hledat vhodnou chovatelskou stanici. Nebylo to moc těžké. Byla jsem totiž ten rok na výstavě a měla jsem pár favoritů. Do užšího kola jsem si vybrala 3 chovatelské stanice. Napsala jsem emaila do té, která mi byla nejsympatičtější (měli moc krásně udělané stránečky a spoustu fotografií na kterých bylo vidět, že pro pejsky žijí) Měla jsem šťastnou ruku :) Myslím, že obě strany si padly do očí :)

Přijela jsem se jen tak na holky podívat. A hned po návštěvě jsem věděla, že od nich štěňátko určitě chci.

Strašně se mi líbilo, že jsem paní chovatelce poprvé do emailu psala, že bych štěňátko chtěla až tak za rok, pak už to bylo, že teda ke konci roku a nakonec jsem si vzala štěňátko hned z prvního vrhu, který se narodil.

Tak jsem měla teda svojí první vysněnou holčičku Sophi.

Bohužel se stala hrozná věc a Monty onemocněl a v únoru 2011 jsem musela moje miminko nechat utratit :(

Nechtěly jsme se Sophi zůstat samy, tak jsem začala naše na novo přemlouvat na další holčičku.

Nepodařilo se :( Naši už dalšího pejska nechtěli. Tak jsme se se Sophi rozhodly odstěhovat.

Odstěhovaly jsme se kousek od rodičů.

Pomalu jsme se tam začaly zabydlovat a v květnu 2011 se paní chovatelce narodily štěňátka :)

Modlila jsem se, aby tam byla alespoň jedna holčička. Byly rovnou tři.

Rozhodování bylo opravdu velmi složité, protože všechny tři byly moc krásné.

Faith si vybrala mě :) Jak jsem přišla na první návštěvu, tak se začala přede mnou předvádět a bylo po rozhodování. O Faith se více dozvíte v sekci „Faith“.

Tak a jelikož jsem strašný westí šílenec, tak jsme si v lednu 2012 pořídily s holkama chlapa -  Guliverka.

 

 
 
 
 
TOPlist