Monty

 

 

Monty

 

Narodil se 17.5.2000

 

Maminku Anču i tatínka Ronnyho měl s PP (maminka neuchovněna, majitel byl jednou na výstavě a nebavilo ho to)

Monty z množírny, ale nebyl, fenka majitele měla jen jednou štěňátka a to právě Montyho a bráchu Filípka (Montyho nám ani nechtěli dát, chtěli si je oba nechat)

Monty byl pro mě vším – byl to pán PES.

Ukázal mi, jaké báječné je plemeno WEST HIGHLAND WHITE TERIÉR.

Díky němu jsem tomuto plemeni naprosto podlehla a s jistotou mohu říct, že u tohoto plemene zůstanu navždy.

Byl miláček rodiny. Mluvila jsem vždy o něm jako o mém miminku. Já byla jeho mamka, moje maminka byla jeho babička, můj tatínek – dědeček a brácha – strejda.

Vzali jsem si ho asi v půlce července 2000.

Co miloval? dlouhé vycházky, sýr, jídlo (jen vybrané pochoutky), Sophi, rodinu, mazlení

Co neměl rád? Vodu a to v jakémkoli podání, ať už déšť, nebo řeky, i louže si obcházel, jediná voda mu vyhovovala a to k pití :D, některé psy – kamarády si pečlivě vybíral, protože nám naší úžasnou socializaci pokazili agresivní psi, kteří ho pokousali

Jak jsme mu říkali? Monty, Monťas, Montíčku, Moňaňo, Móňo, Pussy, Mimi (Zlatečko, Dupko a podobně, to raději nevypisuju), strejda (můj strejda) Azore :D

Jako správný teriér byl strašně tvrdohlavý.

Těch deset a půl let pro mě byly ty nejkrásnější.

Dala bych klidně deset let mého života, abych mu prodloužila život, byť jen o jeden jeho rok života navíc.

Když jsem si přivedla Soph domů, tak se z něho stal její osobní strážce. Ikdyž byl od ní jen třeba 5 metrů vzdálený, vždy ji sledoval alespoň po oku.

Když ji pes omylem šlápl na pacinku a ona zakňučela, nebo si s ní nějaký pes divoce hrál a Sophince se to nelíbilo, tak Monty byl v něm.

Miloval ji strašně moc.

V Montyho deseti letech jsem si řekla, že bych s ním měla jít preventivně na krev (přece už nebyl mladík – no to kdyby slyšel, ten by mě hnal, byl totiž velmi aktivní, zvládal tří hodinové procházky a lítal jak mlaďoch).

Bohužel se ukázalo, že má nemocnou slinivku a ledviny (chronické selhávání ledvin – dědičné – jeho maminka v 11 letech a bráška v 7 letech – oba v blízkém rozpětí,  zemřeli na selhání ledvin).

Asi 8 měsíců jsme dělali vše možné i nemožná, abychom to dali do pořádku nebo aby se to alespoň nezhoršovalo. Monty se s tím statečně pral, chtěl žít, bojoval co mohl. Osud tomu chtěl asi jinak, v lednu roku 2010 dostal svůj první ledvinový záchvat a pak druhý ze kterého už se nedostal. Nejedl vůbec nic, co jsem do něj narvala násilím to vyzvracel, zvracel i vodu, kterou do sebe dostal, už byl tak slabý, že už se ani neudržel na nohou. Slinivka se nám podařila uzdravit, ale ledviny nás strašně zlobily.

6.2.2010 jsme šli na veterinu, vet se zeptal, zda jsem připravená se s Montym už rozloučit. Se slzami v očích  jsem řekla ano, maminka mě čekala v čekárně, chtěla jsem ať se ještě s maminkou rozloučí, volala jsem tatínkovi, ať se s mým miminkem jde ještě rozloučit (netušil, že jdeme na veterinu a já netušila, nebo lépe řečeno jsem pořád doufala, že to ještě nějak půjde) tatínek se přišel také rozloučit, byla tam i Sophinka, ta Montyho a nás nemohla v té nejtěžší chvíli nechat, pak jsem musela sebrat všechny síly a zaklepat na ty nejděsivější dveře a ukončit trápení mému nejlepšímu příteli. Veterinář mu píchl injekci do žíly, dříve jak mu brával krev, tak se strašně bránil, nyní smířený a vyčerpaný si nechal injekci píchnout :(

Naposledy jsem viděla mé zlatíčko živého. Přestalo mu bít jeho zlaté srdíčko :(

Montíčka jsme zakopali a chodíme ho dodnes navštěvovat, vždy se Sophi a teď už i s Faith.

MILÁČKU MŮJ MILOVANÝ – VŽDY JSEM TĚ MILOVALA, MILUJI A MILOVAT BUDU.

STRAŠNĚ NÁM CHYBÍŠ A IKDYŽ UŽ TADY MEZI NÁMA NĚJAKÝ ČAS NEJSI, TAK SE RÁNA NEZAHOJILA, NENÍ JEDINÝ DEN, KDYBYCH NA TEBE NEMYSLELA!!!!

Ještě, že jsem měla Soph, kdyby Sophča tady nebyla v toto hrozné období se mnou asi bych to nezvládla. MONTY PRO MĚ ZNAMENAL STRAŠNĚ MOC, NEBYL TO JEN PES, BYLO TO MOJE MILOVANÉ MIMINKO.

Kdyby mi někdo řekl, že tady bude jen deset a půl let a skončí to takhle, určitě bych je chtěla znovu zažít, konec byl strašně smutný a bolestivý, ale těch deset a půl let neskutečně krásných.

MONŤÁSKU DĚKUJI TI ZA VŠE !!!!!!!!!!!!!!

 
 
 
 
TOPlist